Jdi na obsah Jdi na menu
 


15) Politika státu vůči ostatním státům: faktory ovlivňující význam státu

- stát:

= politicko-právní jednotka se stálým obyvatelstvem, přesně vymezeným územím a vládou, která je schopna zajistit státu suverenitu

- hl. rolí státu je obrana národa (společenství lidí se společnými historickými, jazykovými, kulturními kořeny)

- stát může existovat bez zákonů a ústavy, ale nemůže existovat bez:

- vlády (kontrola), obyvatelstva (charakter přirozený, trvalý, usedlý), území

+ mezinárodního uznání (bez mez. uznání nevykonává stát žádné dipl. styky a má zakázán vstup na půdu OSN)

- stát má právo na zahraniční politiku a na rovnocenné členství v MO

- stát je jedinou plně suverénní jednotkou mezinárodního společenství (subjektivitou danou vlastní existencí) - ujednání Vestfálského míru z r. 1648

- princip suverenity

- vnitřní suverenita = moc nad vlastním územím a obyvatelstvem; nikdo nemůže zasahovat do jeho vnitropolitického chování (Zásada nevměšování)

- vnější suverenita = schopnost prosadit nezávislost státu směrem navenek; všechny státy jsou si navzájem rovny (Zásada svrchované rovnosti)

- význam a důležitost státu určuje:

- geografická poloha (rozloha, délka hranice)

- členství (a aktivita) v mezinárodních organizacích

- hospodářská vyspělost

- obyvatelstvo

- vojenská síla

- uspořádání státní moci a forma vlády

- historie:

- starověk - despotické staroorientální státy (Mezopotámie, Egypt) - Sumerové

- antika - polis - zahrnuje i občany (Řecko), království, republika, císařství - principát, dominát (Řím); teoretikové Platón a Aristoteles

- feudální/barbarské státy - Tomáš Akvinský, Thomas Hobbes (Leviathan)

- suverénní (národní) stát - Alexandr Hamilton (Federalista)

- státní/národní zájmy v mezinárodní politice:

- stát určuje pořadí (důležitost) svých zájmů směrem navenek a podle toho provádí svou zahraniční politiku

a) bazální zájmy = musí být sledovány neustále, závisí na nich přežití státu (územní celistvost)

b) zájmy omezeného rozsahu = střednědobé zájmy, jejichž naplněním vzroste síla státu, jejich nenaplnění však neznamená ohrožení existence státu (např. územní expanze)

c) dlouhodobé/univerzalistické zájmy = týkají se finální podoby světového systému, často jsou v přímém konfliktu se zájmy ostatních států (např. celosvětové vítězství komunismu)

- způsob chování státu v mezinárodní politice:

- stát volí různé způsoby chování ve vztahu k ostatním

- izolace = stát nekomunikuje s vnějším světem, snaží se o soběstačnost

- neutralita = stát během války nepomáhá ostatním (Belgie za světových válek)

- neutralizace = neutralita garantovaná státu velmocemi (Švýcarsko 1815)

- koalice = stát spolupracuje s ostatními a snaží se s jejich pomocí dosahovat svých zahraničně-politických cílů

- neutrální stát:

- udržování diplomatického a obchodního styku s jinými státy

- žádné členství v obranných nebo útočných seskupeních (MO)

- nemůže být stát ve strategické oblasti

 

Aktéři mezinárodní politiky:

-          jednotlivec (za určitých okolností může ovlivnit veřejné mínění)

-          nevládní organizace

o   úzce vymezené cíle, snaží se zpopularizovat svá témata – Greenpeace, Amnesty International, Červený kříž…

-          mezivládní organizace

o   jsou co do působnosti limitovány ochotou a schopností svých členských států se dohodnout – OSN, NATO…

-          státy

o   politicko-právní jednotka se stálým obyvatelstvem, přesně vymezeným územím a vládou, která je schopna mu zajistit suverenitu

o   mohou si vynutit svá rozhodnutí silou

§  vnitřní suverenita – moc nad vlastním územím a obyvatelstvem

§  vnější suverenita – schopnost prosadit si nezávislost směrem navenek

o   atributy státu

§  území -oblast, nad kterou je vykonávána moc

§  mezinárodní uznání- de iure je území považováno za stát

§  obyvatelstvo – setrvává na území státu

§  moc – není ale nezbytnou formální strukturou

o   pilíře státní suverenity

§  moc

·         armáda – vnější výkon moci

o   velikost, technické vybavení, zbraně hrom.ničení, mobilita, výcvik a organizace

·         policie – vnitřní vykonávání moci

·         centralizace

o   demokratický x nedemokratický stát

§  nedemokratické státy jsou do zahraniční politiky flexibilnější, rychle a pružně se rozhodují

§  důležitá je také legitimita vlády – pokud se demokratickým států daří získat demokratickou podporu, daří se jim lépe (např. GB za WWII)

§  demokracie je v podstatě z mezinárodního hlediska respektovaná jako jediná legitimní forma vlády

§  stát dnes není unitární aktér

§  mezinárodní uznání

·         důležité hlavně od velmocí (např. Taiwan do 70.let OK dnes špatná situace)

§  obyvatelstvo

·         množství (práceschopnost, bojeschopnost)

·         vzdělání

·         demografická struktura

·         obecně: čím více, tím lépe, je-li vzdělané (např.Čína, vzdělané obyvatelstvo na pobřeží ve městech a nevzdělaní venkované ve vnitrozemí)

§  území

·         přírodní zdroje (zejména strategické suroviny – ropa, uhlí, plyn, dříve železná ruda, voda)

·         rozloha

o   hustota osídlení

§  rovnoměrné je samozřejmě lepší (lepší infrastruktura)

·         poloha

o   jak lze území využívat

o   přístup k moři (strategická a hospodářská výhoda, např. USA přístup ke dvěma oceánům, dále pak možná hospodářská a územní expanze)

o   hranice

§  vztahy se sousedními státy

o   obecně: dobrá poloha státu: USA – přístup k oceánům, sousední státy – Kanada – hodná, Mexiko-nic moc, špatná poloha státu: ČSR 1938

Zájmy státu v mezinárodní politice:

-          stát určuje důležitost svých zájmů směrem navenek a podle toho provádí svou zahraniční politiku

-          bazální zájmy

o   musí být sledovány neustále, závisí na nich přežití státu

-          střednědobé zájmy

o   jejich naplněním vzroste síla státu, jejich nenaplnění ale neznamená zánik státu

o   např: ČR 93-7 napojena na ropovod Družba, střednědobý zájem vymanit se ze závislosti na Rusku a přepojit se na finský ropovod

-          dlouhodobé (univerzální) zájmy

o   týkají se finální podoby světového systému, často jsou v přímém konfliktu se zájmy ostatních států (např.celosvětové vítězství komunismu)

Způsoby chování státu v mezinárodní politice

-          stát volí různé formy chování v mezinárodní politice:

o   izolace – stát nekomunikuje se státy jinými, snaží se o soběstačnost (autarkie), většinou ji volí silné státy

§  izolacionismus – politická doktrína upřednostňující domácí politiku před zahraniční, obvykle kombinuje snahu minimálně se angažovat v zahraničí a ekonomický protekcionismus

o   neutralita

§  stát během války nepomáhá ostatním, neangažuje se (Belgie za WWs)

o   neutralizace

§  neutralita garantovaná státu velmocemi (Švýcarsko 1815)

o   koalice

§  stát spolupracuje s ostatními a snaží se s jejich pomocí dosahovat svých zahraničně-politických cílů

Míra spolupráce mezi státy:

-          izolovaný stát

-          mezinárodní spolupráce

-          mezinárodní organizace

-          konfederace

-          federace

-          např. Bělorusko – 96-Lukašenko – pak posun od mezinárodní spolupráce spíše k izolace (spojencem dnes jen Rusko)

-          federace – např. Belgie – Belgie se dělí na tři části – vlámská (nizozemština), valonská (francouzština) a region Brusel – ty jsou rozdílné i nábožensky (vlámská – protestanti), valonská – katolíci,dříve byla Belgie unitárním státem ale roku 1993 došlo k její federalizaci