Jdi na obsah Jdi na menu
 


9) 2. světová válka

= válečný konflikt probíhající na evropském kontinentě od 1. 9. 1939 - do 8. 5. 1945 (kapitulace Německa), 2. 9. 1945 (kapitulace Japonska)

- snaha o revizi Versailleského mír. systému (Německo se vzdalo části svého území, omezilo vojenskou výrobu a armádu a zaplatilo náhradu za poválečné škody) přerostla v konflikt

fašismus = totalitní ideologie, resp. politické hnutí, antidemokratického a antiliberálního zaměření. Fašistická ideologie vychází z nacionalismu, často bývá charakterizována jako záměrně iracionální. Fašistická politická teorie a praxe se poprvé výrazně prosadila v meziválečné Itálii vedené Benitem Mussolinim. Pojem „fašismus“ či „fašistický“ je dnes často vnímán v mnohem širším smyslu, v průběhu dějin 20. století se stal ofenzivním nástrojem boje různých ideologií, za fašistické či k fašismu směřující se taktéž označují formy vlády, které naplňovaly cíle původního fašistického programu jen zčásti, např. diktatury nespějící k totalitě.

o    Nadřazuje zájmy celku (národa, státu) nad zájmy jednotlivce

o    Usiluje o totalitní stát (nikoliv však ve všech svých formách), proklamuje snahu o udržení disciplíny a plynulého chodu státu

o    Vše je podřízeno jedinému zájmu: stát musí fungovat „jako hodinky“ (cit. Mussolini)

o    Stojí v opozici vůči demokracii a liberalismu, spolu s cizinci a přistěhovalci je považuje za původce všeho špatného

o    V čele státu požaduje silného vůdce (vůdcovský princip)

o    K potlačení opozice využívá násilí a moderní metody propagandy a cenzury

o    Zavádí korporativismus

 

nacismus = Národní socialismus, z německého Nationalsozialismus, zkráceným výrazem nacismus, též hitlerismus, je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 19331945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje prvky socialismu, nacionalismu, pangermanismu (preference rasy před národem a idea sjednocené germánské Evropy), fašismu, rasismu (zvláště antisemitismu) a eugeniky.

·         Nacionálně-socialistický program.

o    Socialistické kořeny reprezentovala nejzřetelnější skupina okolo Otty Strassera a Gregora Strassera, která požadovala vyvlastnění velkých podniků a nesouhlasila s Hitlerovou ekonomickou politikou, která byla spíše středová. Hitler jistou dobu s touto skupinou spolupracoval (zpočátku mu ani nic jiného nezbývalo, protože byla mocnější než jeho vlastní frakce), poté co dosáhl převahy (1926) ji ještě nějakou dobu toleroval, ale nakonec však nechal Strassera a jeho nejbližší ze strany vyloučit (1930). Otto Strasser poté založil stranu Revolučních národních socialistů. K levicově orientovaným nacistům Strasserovy skupiny patřil původně i Joseph Goebbels, který ji však v roce 1926 opustil a připojil se k Hitlerově skupině (nicméně jisté levicové sklony mu zůstaly i nadále).[1]

o    Vláda s využitím některých prvků fašistické doktríny, Oxfordský politický slovník dokonce tyto dvě ideologie slučuje do jedné.

·         Rasismus.

o    Antislavismus a antisemitismus, který nakonec vyústil v holocaust.

o    Teorie nadřazenosti árijské (germánské, nordické) rasy, teorie nadčlověka (nejedná se přímo o nadčlověka ve významu uváděném Nietzschem, ale o vizi přizpůsobenou lépe potřebám nacismu).

o    Uplatňování tzv. rasové hygieny, což značí genocidu, viz např. Konečné řešení židovské otázky.

·         Antimarxismus, antikomunismus, antibolševismus, antianarchismus, antiliberalismus, antidemokratismus, proklamován byl i antikapitalismus.

·         Odstranění parlamentarismu, politické plurality, demokracie.

·         Vůdcovský princip.

·         Sociální darwinismus.

·         Princip Blut und Boden (krev a půda).

·         Pozměněná koncepce Drang nach Osten (tažení na východ).

 cesta ke 2. světové válce:

o    růst vlivu fašismu a nacismu v Evropě (+ krize politiky - VB a Fr. neudržela Itálii mimo vliv Hitlera a ta se spolu s Japonskem přidala k Německu)

o    britská a francouzská politika „appeasementu“

o    ústupková (usmiřovací) politika VB a Francie v sudetoněmecké otázce (problém měl být vyřešen na Mnichovské konferenci → 1938 ČSR donucena přijmout doporučení velmocí na odstoupení sudetského území Německu)

o    vznik „Osy Berlín - Řím - Tokio“

o    = smlouva o vojenské a politické spolupráci

o    1936 uzavření paktu OSA Německem a Japonskem, 1938 přidání Itálie

o    cíle Hitlerovy politiky v Evropě

-          zabezpečení rasově čisté společnosti a zvětšování jejího území

-          porážka ČSR, Rakouska, později SSSR

-          získání pohraniční území ČSR (Sudety) pro Němce

-          Německo-sovětské spojenectví

 

-                      německo-sovětský pakt = tajný protokol připojený ke smlouvě o neútočení 1939,

-                      pakt Molotov-Ribbentrop 1940 - pakt o neútočení +  tajný dodatek o rozdělení Polska, po válce, přesné obsazení hranic podle tohoto paktu

-                      zbavilo Hitlera obav z boje na 2 frontách a povzbudilo ho v rozhodnutí zaútočit na Rakousko a Polsko

-                      politický vývoj v SSSR před válkou

 

 hl. rysy 2 sv. války:

o      stírání rozdílů mezi frontou a zázemím (velká mobilita vojsk, letectvo)

o      „světová“ válka - bojuje se i mimo Evropu (Afrika, Tichomoří, Asie)

o      blitzkrieg = snaha o rychlou ofenzivu Něm. do okolních států (Polska, ČSR, Francie i SSSR)

o      Atlantická charta (1941) jako program válečných cílů spojenců

o      konference o poválečném uspořádání světa (Jalta, Teherán, Postupim)

o      atomová zbraň jako nový fenomén v mezinárodní politice

- začátek obsazením a 1. 9. 1939 anexí Rakouska (SSSR obsadil východní část Polska a anektoval Litvu, Lotyšsko a Estonsko)

- 1938 Runcimanova mise (posudek, zda je něm. národu v Evropě (v ČR) ubližováno → ano) => odtrhnutí Sudet

- 1938 všeobecná mobilizace v ČSR - poté, co Hitler odmítl jednání s čs. vládou o území Sudet

 

29. 9. 1938 Mnichovská dohoda = o nás bez nás

-          Něm. - Hitler, It. - Mussolini, VB - Chamberlain, Fr. - Daladier

-          zástupci VB a Francie přijali všechny Hitlerovy požadavky (včetně lhůt urč. k vyklizení odstoupeného území)

-          druhý den rozhodnutí oficiálně doručeno čs. vládě

-          plán dokončení likvidace zbytku ČSR → destabilizace pomnichovské republiky, izolace Slovenska a vojenská okupace Čech a Moravy

-          13. 3. 1939 vyhlášení Slovenského štátu (nabídnuto Jozefu Tisovi z Hlinkovy ľudové strany)

-          15. 9. 1939 vytvořen Protektorát Čechy a Morava

Sovětsko-finská válka (1939 - 40)

-            Finsko se ocitlo v sovět. zájmové sféře a SSSR se zde rozhodl upevnit vliv vybudováním  vojenských a námořních základen → Finsko odmítlo → 1939 zahájila Rudá armáda útok (den po podepsání paktu Molotov-Ribbentrop, sféry vlivu)

-            bombardování Helsinek, útok na Karelské šíji (odražen); až 3 útok úspěšný a SSSR obsadil Viipuri → finská delegace podepsala v Moskvě mírovou smlouvu, kterou odstoupilo SSSR Karelskou šíji i Viipuri (Vyborg)

-            houževnatý finský odpor během „zimní války“ zachránil zemi před anexí (vojáci na lyžích)

 

-            zatímco na východě rozšiřoval Stalin své impérium, na západě zavládla „podivná válka“ charakterizována nečinností obou stran; aktivní operace probíhaly pouze na moři (Bitva o Atlantik - ponorková válka = pokus odříznout VB od zdrojů surovin a potravin - houževnatý odpor VB)

-            1940 následoval útok Německa na Dánsko a Norsko, poté na Francii, Belgii a Nizozemí (kapitulace Nizozemí a Belgie; Francie - příměří v Compiegne → okupace větší části území, menší část podřízena vládě ve Vichy)

-            VB odmítla nabídky míru a pokračovala ve válce sama → 1940 letecká bitva o Británii (bombardování Londýna; Něm. prohrálo)

-            1940 vstup Itálie do války (několik těžkých porážek, pomoc Německa → Balkánské tažení ukončené okupací Jugoslávie a Řecka)

-            podpořen úspěchy zahájil Hitler útok na SSSR (oslnivé vítězství a postup na Moskvu → sovětské zastavení útoku a následná protiofenzíva a zatlačení něm. jednotek = 1. porážka)

-            1941 válka v Tichomoří (zahájena japonským útokem na Pearl Harbor 6. 12. 1941) - ovládnutí ostrovů ve V a J Tichomoří, Filipín, Indonésie a Malajsie

-            schůze ve Vansee - schválení ke konečnému řešení židovské otázky - eliminace žid. obyvatelstva (holocaust; zřízeny vyhlazovací tábory - v plynových komorách pesticid Cyklon B, dále koncentrační a zajatecké tábory)

-            v řadě zemí vznik odboje (partyzánská válka, zpravodajská činnosti či šíření ilegálních tiskovin)

- přelom v bitvě o Tichomoří - Bitva o Midway (zastavení jap. postupu)

- 1942/43 bitva u Stalingradu - porážka Německa, ze které se již nevzpamatovalo

- 1942 americká ofenzíva v JZ Pacifiku - vylodění na ostrově Guadalcanal

- strategická americká a britská bombardovací ofenzíva proti Německu

- 1943 vylodění spojenců na Sicílii, pád fašismu, nová it. Vláda a zatčení Mussoliniho → příchod Německa, obsazení It. a osvobození Mussoliniho

- vítězství v bitvě o Atlantik → 1944 vylodění v Normandii, postup spojenců na Německo; pokus o zvrácení průběhu německou protiofenzivou → bitva v Ardenách

- SSSR, USA a VB zahájili útok na Berlín, dobyli Berlín a 8. 5. 1945 v Remeši Německo podepsalo kapitulaci

- závěrečný útok amerických vojsk vyloděním na Okinawě potvrzen svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki (6. a 9. 8. 1945)

- kapitulace Jap. podepsána 2. 9. 1945 na palubě am. bitevní lodě Missouri v Tokijském zálivu

 Atlantická charta

= dokument obsahující zásady uspořádání světa po 2. sv. válce; jeden z oficiálních pilířů spojenecké politiky za války

- 1941 po schůzce prezidenta Roosevelta a premiéra Churchilla

zásady:

  • USA a VB neusilují o územní zisky a nepřejí si změnu hranic
  • právo zvolit si formu vlády a navrácení práva suverenity a samostatné správy těm, jež jich byli násilím zbaveni
  • svobodný obchod, svobodná plavba, volný přístup k surovinovým zdrojům
  • státy, které představují hrozbu agrese, by měli být po válce odzbrojeny
  • do 1945 k chartě přistoupilo 50 států (všechny strany válčící s Německem a Japonskem, včetně SSSR); nezávazné formulace charty však umožnily porušování jejích zásad signatáři již v průběhu války

1943 Teheránská konference

= první setkání představitelů tzv. Velké trojky 1943 v  íránském hl. městě Teheránu; setkání tří hlavních mocností antihitlerovské koalice:

- USA - Roosevelt (Harry Truman)

- VB - Churchill

- SSSR - J. V.Stalin

 rozhodnutí o spojenecké strategii na evropských bojištích (za hlavní úkol stanoveno vylodění v S Francii 1944 – Normandie – Hitler je nucen bojovat na 2 frontách)

§  Stalin trval na poválečném udržení V Polska SSSR (obsazeným 1939 v době spojenectví s Německem) - Z spojenci na požadavek přistoupili

§  SSSR se zavázal vstoupit po porážce Německa do války s Japonskem, podpořit Rooseveltův projekt na vytvoření mez. organizace pověřené zjištěním světového míru a řešit problém budoucnosti Německa

1945 Jaltská konference

= setkání představitelů tzv. Velké trojky 1945 v letovisku Jalta na Krymu

o    rozhodnutí o společné politice Spojenců vůči Německu, Francii a Polsku, vzniku OSN a vstupem SSSR do války proti Japonsku (jako odměnu za boj proti Japonsku dostal SSSR od USA a VB jižní část Sachalinu a Kurilské ostrovy)

o    vyvrcholení období, kdy se VB a USA snažily pomocí ústupků získat důvěru SSSR a vytvořit předpoklady pro spolupráci se SSSR po skončení války

o    Německo - dohoda o vymezení okupačních zón (získána i zóna pro Francii) a potrestání něm. válečných zločinců, Kontrolní komise spravující Něm., nedořešena otázka německých reparací

o    Polsko - Stalinův slib doplnění vlády o zástupce legální polské vlády sídlící v londýnském exilu a domácího polského odboje a slib vyhlášení svobodných voleb

o    po konferenci začaly mezi Z Spojenci a SSSR přibývat rozpory (způsobené vývojem v zemích osvobozených Rudou armádou, kde SSSR znemožnil vznik dem. zvolených orgánů)

o    velká část dohod tajná (kritika - na zákl. tajných dohod došlo k rozdělení světa mezi vítězné mocnosti)

1945 Postupimská konference

= setkání představitelů tří hl. mocností antihitlerovské koalice v Postupimi u Berlína v červenci - srpnu 1945

- USA - Truman (tajemník J. Byrnes)

- VB - Attleem (min. zahr. E. Bevinen)

- SSSR - Stalin (komisař zahr. V. Molotov)

o   praktické otázky spojené s poválečným osudem Německa - cílem okupace úplné odzbrojení a demilitarizace Německa, důsledná demokratizace něm. politiky, decentralizace stát. správy, denacifikace Německa (i kontrola školství)

o   vytvořena Rada ministrů zahraničí (USA, VB, SSSR, Fr., Čína)

o   mírové smlouvy s It., Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem; shoda v polské otázce; odsun německých menšin z Polska, Československa a Maďarska

o   odmítnutí některých požadavků SSSR (územní nároky v Turecku atd.)

o   Truman informoval Stalina o dokončení vývoje jaderné pumy → Stalin vydal pokyn k max. urychlení vývoje sovětského jaderného programu

 důsledky 2. sv. války:

-            50 - 60 miliónů obětí (z toho 10 mil. vyvražděno v koncentračních táborech)

-            materiální ztráty, strádání obyvatelstva

-            obrovské hospodářské oslabení Evropy → zůstávají pouze 2 supervelmoci = bipolarita

-            SSSR upevňuje svůj vliv ve střední a východní Evropě

-            USA hospodářsky podporuje Evropu (Marshallův plán)

-            nedůvěra mezi bývalými spojenci (USA vs. SSSR) je cestou ke Studené válce

-            zahájení dekolonizace (proces likvidace kolonialismu na celém světě)

1945/6 Norimberský proces

= poválečný tribunál pro souzení válečných zločinců (1. v historii - poprvé souzen zločin proti míru a lidskosti)

1947 Marshallův plán:

= americký plán na hospodářskou a finanční podporu pro vznik silné a sjednocené Evropy po vyčerpání 2. světovou válkou

- vznikl r. 1947 jako pokračování am. zahraničně-politické koncepce zahájené Trumanovou doktrínou

- USA požadovaly úzkou koordinaci a výměnu informací mezi účastníky a Sovětský svaz, který odmítal poskytovat informace se účasti na plánu (i po Molotovově snaze o dohodu na pařížské konferenci v roce 1947) musel vzdát

- zúčastnilo se celkem 16 evropských států, které roku 1952 získaly 13 miliard dolarů a tím dosáhly své předválečné hosp. úrovně.