Jdi na obsah Jdi na menu
 


6)  Situace ve světě na přelomu 19. a 20. Století

Alianční politika

- koncert velmocí a kongresová politika (1815/1850´) – Británie, Francie, Prusko (po 1871 sjednocené Německo), Rakousko (po 1867 dualistické Rakousko-Uhersko), Rusko – na společných kongresech rozhodují rozdělení vlivu na světě

- Spolek tří císařů-  spojenectví mezi panovníky Německa, Rak.-Uh. a Ruska uzavřené v září 1872 v Berlíně

- vzájemná podpora při útoku jiné strany

- obnoven 1881, 1884 prodloužen

- formování Trojspolku

  • 1879 Německo a  R- U po krizi STC (rakousko-ruské spory na Balkáně) uzavírají Dvojspolek
  • 1882 připojení Itálie k Dvojspolku => trojspolek

- formování Dohody

  • pokračují krize STC v 1880¨a 1890´ s (Bismarckův nešetrný zásah vůči ruské ekonomice – zvyšování el, vytlačení ruských papírů z německé burzy tec.) => 1893/94 – francouzsko-ruská vojenská smlouva (po vystoupení Ruska ze STC)
  • 1904 francouzsko-britská srdečná dohoda o spolupráci v koloniích – postupné sbližování a posilování smluvních závazků
  • 1907 britsko- ruská dohoda – vznik dohody
  • => definitivní rozdělení Evropy na 2 bloky

 

Haagské mírové konference

= pokus o zastavení zbrojení a o odzbrojení

- 1. konference 1899 (26 států)

- pravidla o pokojném řešení sporů (stupeň k výlučnému řešení sporů mírovou cestou)

- vymezení pravidel ve vedení války - např. zákaz bombardování ze vzducholodí, bezpečnost lékařských jednotek, zákaz používání otravných plynů a střel dum dum

- 2.  konference 1907 (odložena kvůli Rusko - jap. válce; 44 států)

- Britské pokusy o omezení zbrojení zmařeny ostatními velmocemi v čele s Německem (chtělo dohnat VB ve vyzbrojení loďstva)

- např. Úmluva o mírovém řešení sporů

- Rusko vystupovala proti zbrojení, protože nezvládalo udržovat stejné tempo jako evropské státy

- VB vystupovala proti zbrojení, protože nechtěla na zbrojení poskytovat další finanč. prostředky

 

Sjednocení Itálie 1859 - 1871

Giuseppe Mazzini - program na sjednocení Itálie risorgimento. Byl ve hnutí Mladá Itálie, které mělo být součástí „Mladé Evropy“. V roce 1852 ministerský předseda sardinského království Cavour chtěl sjednotit Itálii pod dynastii, která zde vládla (Savojská dynastie - Viktor Emanuel II.) Cavour hledá pomoc také ve Francii (Napoleon III.) a chce využít i národně - osvobozeneckého hnutí. Roku 1859 je ve válce proti Rakousku Rak. poraženo u Magenty. To podnítilo povstání v dalších Italských zemích (Parma, Modena, Toskána, Romagna). Došlo zde k plebiscitu (lidovému hlasování, připojili se k Sardinii). Napoleon III. uzavřel s Rakouskem mír, Rakousko odstoupilo Lombardii (Milán). Roku 1860 vypuklo rolnické povstání na Sicílii (proti Bourbonům) - v čele byl Garibaldi (připlul na pomoc se svými dobrovolníky) - tomuto tažení se říká „tažení tisícovky“. Ovládl Sicílii a jižní Itálii s Neapolí. Cavour ho přesvědčil, aby se tato území připojila k Sardinskému království a aby Garibaldi předal moc Viktoru Emanuelovi II. A tak bylo roku 1861 vyhlášeno Italské království (konstituční monarchie) s hlavním městem Turínem.

Roku 1866 Itálie využila porážky Rakouska v Prusko-Rakouské válce a připojila Vídeňskou smlouvou Benátsko. Roku 1870 byla poražena Francie Pruskem (Francie = dosavadní ochránce papežského státu) => k Itálii připojen i papežský církevní stát a roku 1871 se hlavním městem Italského království stal Řím.

Italští nacionalisté chtěli připojit ještě Terst, Dalmácii, Savojsko a Nizzu (tzv. „Italia Irredenta“ = neosvobozená). Sjednocení Itálie však nepřijal papež. Tomu zůstal jen Vatikán (0,4 ha). Prohlásil se za Vatikánského zajatce a na protest Vatikán neopouštěl.

Sjednocení Itálie však neodstranilo rozdíly mezi severní a jižní Itálií.

Sjednocení Německa 1866 - 1871

50. - 60. letech v Německu vypukla tzv. Grümderská (zakladatelská) horečka. Začaly vznikat podniky, dochází k rozvoji kapitalismu a k zavádění nejmodernější technologie výroby. Hlavní zájem měla buržoazie, která chtěla vytvořit jednotný stát. Na podnikání se účastnili také junkeři. Představitelem Junkerů byl Otto von Bismarck, který se stal prvním ministrem Pruska. Cílem bylo sjednotit Německo pod vládu Pruska „krví a železem“.

Roku 1864 Prusko zavleklo Rakousko do války proti Dánsku (o území Šlezvicka a Holštýnska). Dánsko bylo poraženo, Prusku připadlo Šlezvicko, Rakousku Holštýnsko (přístav Kiel). Roku 1866 vyvolalo Prusko válku s Rakouskem o Holštýnsko. Prusko mělo totiž nejlepší armádu v Evropě a chtělo oslabit Rakousko, oslabit jeho vliv v Německém spolku (ten vznikl roku 1815). 3. července 1866 bylo Rakousko poraženo v bitvě u Sadové (u Hradce Králové) - především proto, že velitel vůbec neznal prostředí. Příměří bylo podepsáno v Mikulově, mírová smlouva v Praze. Byl zrušen Německý spolek a k Prusku připojeno Holštýnsko a další území. Vznikl Severoněmecký spolek, v němž hlavní roli hrálo Prusko. Obsahoval území na sever od Mohanu. Zde dochází ke sjednocení měr a vah a ke zrušení cel; dochází k dohodě o společné zahraniční politice a obchodě. V roce 1867 byla uzavřena celní jednota i s jihem Německa (Bavorsko, Bádensko) - tyto státy se připojily k Německu po vítězství nad Francií (Napoleon III.)

Roku 1871 bylo vyhlášeno Německé císařství ve Versailles (18. ledna). Panovníci všech německých států prohlásili pruského krále Německým císařem (Vilém I.) Německé císařství bylo militaristickým státem se silnou armádou, a tudíž nebezpečnou zemí.

Prusko - francouzská válka  1870 - 1871

= válečný konflikt mezi Pruskem a Fr., souvisí s vítěznými válkami vedenými Pruskem

- po vítězství nad Rakouskem se Prusko stalo hegemonem nad severoněmeckými státy; jihoněm. státy se k němu však připojit nechtěly (ale připojily se do války po jeho boku). Pruský ministerský předseda Otto von Bismarc proto využil územních požadavků

Franci k uzavření tajných spojeneckých smluv s Bavorskem, Bádenskem a Württemberskem. Vzápětí vyprovokoval Napoleona III Emžskou dpeší, aby sama Francie vypověděla válku.

 Díky efektivnímu mobilizačním opatření náčelníka pruského generálního  štábu maršála von Moltheka a využití husté želetniční sítě dokázalo Prusko mobilizovat dříve, než Francie soustředila své zálohy

- konečná porážka v bitvě u Sedanu; zajat císař, v Paříži propukla revoluce (vyhlášení Pařížské komuny) –> konec císařství a vyhlášení Třetí republiky

- předběžný mír ve Versailles, konečný ve Frankfurtu n. M. - Frankfurtská mírová smlouva

- Francie postoupila Německu Alsasko a Lotrinsko a Mety, zaplatila 5 mld. franků odškodnění (+ ztráta svého evropského mocenské postavení)

- dokončeno sjednocení Německa, pruský král Vilém I. proklamován ve Versailles něm. císařem

- 1871 připojení ostatních zemí a vytvoření Něm. císařství

 

Prusko - rakouská válka 1866

= konflikt mezi Rakouskem na jedné a Pruskem a Itálií na druhé; válka o hegemonii v něm. prostoru; Prusko chtělo získat Slezsko a sjednotit Německo; Otto von Bismarck ji připravoval složitou diplomatickou. hrou

- Prusko + Itálie, severoněm. státy; Rakousko + středo. a jihoněm. státy (Francie a VB nestranní)

- o výsledku celé války rozhodla 1866 bitva u Hradce Králové - Rakousko prohrálo (kvůli horšímu vybavení, boji na 2 frontách, multietnicitě); pražský mír

- 1867 Dualistická ústava rak. císařství - Rakousko - Uherské vyrovnání (František Josef I.)

- Německý spolek rozpuštěn, založen Severoněmecký spolek v čele s Pruskem; Prusko anektovalo Šlesvicko-Holštýnsko, Hannoversko, Hesensko-Kasselsko, Nasavsko a Frankfurt n. M., It. dostala Benátsko; Prusko a jihoněmecké státy uzavřely vojenské spojenectví

Rusko - japonská válka

- 1904 - 1905

= boj o moc na Dálném východě

- 1891 započata stavba Transsibiřské železnice (dokončena 1901)

- 1904 náhlý útok Japonska na ruskou námořní základnu Port Arthur bez vyhlášení války –> Rusko prohrálo a vzdalo se Port Arthuru, Jižního Sachalinu a železnice při pobřeží

- USA pomohla uzavřít mír - Portsmouthská mírová smlouva 1905

- Rusko si poražením Japonska původně chtělo vylepšit pokleslou prestiž v Evropě, ale kvůli prohře klesla jeho váha ještě níže; válka zavdala příčinu k vypuknutí revoluce

Balkánské války

= konflikty mezi balkánskými státy

- 1912 - 13

- 1. balkánská válka

- koalice Bulharska, Černé Hory, Řecka a Srbska x Osmanská říše (Turecko)

- boj o rozšíření území jednotlivých koaličních států

- po bojích uzavřely Bulharsko, Černá Hora a Srbsko s Tureckem příměří; Řecko však bojovalo dál –> převrat v Turecku způsobil vypovězení předchozích příměří a obnovení koalice (Balkánské ligy)

- Turecko prohrálo a ztratilo evropské državy

- státy koalice nespokojené s přiděleným územím si vypověděly válku (2. balkánská válka)

- 2. balkánská válka

- Bulharsko x Řecko, Černá Hora, Srbsko, Rumunsko a později i Turecko

- Bulharsko zahájilo útok na Srbsko bez vyhlášení války; spojenci Bulharsko porazili (útokem na několik měst zároveň)

- uzavření Istanbulské a Bukurešťské mírové smlouvy a rozdělení části Bulharského území mezi Srbsko, Řecko, Rumunsko a Turecko.

Berlínský kongres

= mez. kongres svolaný (z podnětu Rak.) k urovnání balkánské krize 1877 - 78

schůzka představitelů Německa, Rakousko-Uherska, Francie, VB, Itálie, Ruska a Turecka

hl. cíle: revidovat Sanstefanskou mírovou smlouvu, která ukončila rusko-tureckou válku

Rusko si podrželo své asijské zisky (celou Besarábii); mezinárodní uznání nezávislosti Srbska, Černé Hory a Rumunska a jejich územní rozlišení; rozdělení „velkého Bulharska“ na 3 oblasti; Rak.-Uhersku připadlo okupační právo v Bosně a Hercegovině

Rusko se cítilo poškozeno a v důsledku toho se odcizilo Spolku tří císařů; Německo a Rakousko-Uhersko se tímto naopak sblížily (Dvojspolek)

 

 

Rusko - turecké války

= války carského Ruska s Osmanskou říší zapříčiněné ruskou expanzí do Černomoří od 17. st.

- významný zlom - válka 1768 - 74; Rusko získalo přístup k Černému moři

- Rusko se prohlásilo za ochránce pravoslavné církve v Osmanské říši, pod touto záminkou proběhlo mezi 1789 a 1914 5 regulérních válek:

- 1787–92; Rusko + Rak., Turecko + Švédskem; Tur. ztratilo území mezi Bugem a Dněstrem

- 1806–12; 1806 rus. vojska okupovala Moldavsko a Valašsko, nátlakem Napoleona válka zastavena; Rusko se vzdalo dobytých území s výjimkou Besarábie

- 1828–29; vyvolána bojem Řeků za svobodu a porušováním autonomie Valašska, Moldavska a Srbska; Ruská armáda obsadila podunajská knížectví a Drinopol (Edirne); válka ukončena drinopolskou mírovou smlouvou

- krymská válka

- 1877–78; Turecko uznalo nezávislost Rumunska, Srbska a Černé Hory

- pro nesouhlas velmocí s dominantní rolí Ruska na Balkáně byly výsledky smlouvy znovu přehodnoceny na Berlínském kongresu.

Americká občanská válka

- 1861 - 1865

- spor mezi S a J USA v otázce otroctví - vyvrcholil r. 1860 zvolením prezidenta Abrahama Lincolna (odpůrce otroctví, zastánce abolicionismu = hnutí za zrušení otroctví)

=> J USA na protest vystoupili z Unie a založili Konfederaci (prezident Jefferson Davis)

- 1861 Konfederace zaútočila na Unii - v několika bitvách Unie, vedená generálem Grantem, zvítězila a generál Lee r. 1865 u Appomattoxonu v Jižní Virginii kapituloval

- Unie zvítězila především díky hospodářské a demografické převaze nad Konfederací; Konfederace odkázána na dodávky po moři –> námořní blokáda - cesty po moři Unií uzavřeny

- 1862 vydal Lincoln Prohlášení o osvobození otroků

- nejkrvavější konflikt v dějinách USA

- Monroeova doktrína 1823 - zavedení politiky izolacionizmu = nezájem USA o ostatní státy (1901 Plattův dodatek - Guantanamo se stává výsostným územím USA)

Španělsko - americká válka

= boj o španělské kolonie v Karibském moři (1898)

- mír uzavřen Pařížskou mírovou smlouvou –> Španělsko předalo Filipíny, Guánu a Portoriko do správy USA

- rozšiřování USA na západ:

- nákup půdy (od jiných koloniálních mocností)

- silová expanze (proti vůli koloniálních mocností nebo původního obyvatelstva)

=>  příčina války s Mexikem