Jdi na obsah Jdi na menu
 


8) Meziválečný vývoj

technický pokrok:

  • rozvoj letecké dopravy (1927- 1 transatlantický let, 1937 – katastrofa vzducholodě Hidenburg)
  • rozšiřování elektrifikace – nárůst životní úrovně, rozšiřování domácích spotřebitelů
  • rozvoj rozhlasu
  • velké metropole stavějí metro
  • vzniká  moderní sociální stát (vznik, idea komunismu))
  • prohibice - USA

 

důsledky 1. světové války:

- 10 mil. vojenských a 7 mil. civilních obětí

- materiální škody

- Německo bylo donuceno vydat námořnictvo a velkou část pozemních sil, propustit zajatce a zničit munici; základem reparací byl závazek Německa uznat dluhy své i svých spojenců

- spojenci obsadili německá území na západ od Rýna (Francie)

- mocenské postavení Francie se upevnilo, Anglie ztratila své postavení první světové velmoci

- došlo k rozbití monarchií existujících od roku 1815

- nástup idealismu (Mr. Wilson – SN)

zásadní změny na mapě Evropy:

- rozpad Rakouska-Uherska → vznik ČSR, Polska, Maďarska, Rumunska, Království SHS a Rakouské republiky

- rozpad Osmanské říše → vznik Turecka

- zánik ruské monarchie → vznik Sovětského Ruska (+ vznik Litvy, Lotyšska a Estonska)

- zánik německé monarchie → vznik Německé republiky

+ nespokojenost nástupnických států s uspořádáním ve střední Evropě

- rozšíření demokracie v Evropě

- 20. léta - válkou vyčerpaná, ale radostná Evropa, USA hosp. nejsilnější stát světa (ekonomicky vydělá na válce USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Japonsko)

poválečné uspořádání světa:

- 1918 Pařížská mírová konference

- 1921 - 22 Washingtonská konference

- rozdělení sfér vlivu v Tichomoří, vzájemný poměr tonáže lodí, princip otevřených dveří Číně (k volnému obchodu); doplněk Versailleských mírových smluv

- účast USA, VB, Japonska a Francie

- platnost smluv do 1936 (končí ve chvíli, kdy Japonsko napadne Mandžusko)

- 1922 Konference v Janově

- otázka poválečných hosp. poměrů - otázka něm. reparací a otázka Sovětského Ruska

- účast téměř 30 států (USA - pouze pozorovatel)

- k dohodě nedošlo

- sblížení německé a ruské delegace → 1922 Rappalská smlouva - vzájemné odpuštění dluhů + ustavení diplomatických styků Německa a Ruska

- 1923 Rhurská krize

- obsazení Porúří belgickou a franc. armádou, protože Německo neplatí dohodnuté reparace

- 1924 Protokol k pokojnému uspořádání mezinárodních sporů

- stanovení 3 zásad: arbitráž, bezpečnost, odzbrojení

- 1926 Německo přijato do Společnosti národů (vystupuje 1933 po obsazení Porýní)

- 1926 Rýnský garanční pakt

- určení hranic Francie, Německa a Belgie

- přijat na konferenci v Locarnu 1925

- 1929 Youngův plán

- konečná výše reparací; zrušení dozoru nad německou ekonomikou

Versailleský mír

- k uzavření Versailleského míru (Versailleské mírové smlouvy s Německem) došlo na Pařížské konferenci 1919

- nově uspořádal Evropu

- ujednání:

- Německo je jako viník války odpovědno za všechny ztráty a musí zaplatit válečné škody

- Německo musí Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko

- Německo ztratí všechny kolonie:

- VB a Fr. - Togo a Kamerun, východní Afrika - VB, Belgie a Portugalsko, Německá jihozápadní Afrika – Jihoafrická Unie

- tichomořské ostrovy na sever od rovníku - Japonsko, jihopacifické državy - mandátní území Austrálie a Nového Zélandu

- Levý břeh Rýna po dobu 15 let okupován spojeneckými jednotkami a z 50 km pásma pravého břehu budou staženy ozbrojené síly

- zrušení všeobecné branné povinnosti; profesionální pozemní armáda max. 100 000 mužů; válečné loďstvo - redukce, zákaz ponorek

- rozpuštěn Generální štáb a zákaz vývoje a výroby „ofenzivních“ zbraní

- anulace brestlitev. (1917 Rusko ztratí Polsko, Pobaltí a část Bělorus.) a bukurešťského míru

- výše reparací však nebyla přesně určena!

- není uspokojivě vyřešena otázka německých hranic na východě!

- Versailleský systém:

= světové uspořádání geopolitických poměrů ve světě po 1. světové válce, jak vzešlo z Pařížské mírové konference a Washingtonské konference

- nepevné světové uspořádání (am. Kongres odmítl angažování ve Společnosti národů i ratifikaci smluv s Ústředními mocnostmi) rozvrátila agresivita Jap., It. a Něm. ve 30. letech

Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona

= program prezidenta USA Woodrowa Wilsona o poválečném uspořádání světa; jeden ze základních dokumentů mezinárodní politiky

- vyhlášeno 8. 1. 1918 (letáky rozhazovány na frontách)

- formulování zásad nového světového řádu, který měl nahradit zdiskreditovanou politiku tajných smluv a aliancí

1) zásady poválečné spolupráce (éra „otevřené“ mez. diplomacie v zájmu dosažení míru; svoboda plavby v mez. vodách + právo rovného přístupu ke zdrojům surovin, liberální svět. obchodní systém, celosvětové odzbrojení, nestranné řešení otázek kolonií a ohled na vůli obyvatelstva)

2) zásada sebeurčení národů a vytvoření etnických hranic (vyklizení něm. okup. území Ruska, obnovení nezávislosti Belgie, připojení Als.-Lotr. k Francii, hranice Itálie podle etnických hranic, autonomie národů Rak.- Uh., vyklizení okup. území Rum., Srbska a Černé Hory, rozvoj netureckých národů v Osm. říši, nezávislost Polska, koncept s návrhem na založení SN)

- již během války musel Wilson na nátlak evr. spojenců některé zásady změnit

- USA se překvapivě nestaly členem SN, jejíž vznik sami iniciovaly

Společnost národů

= mezinárodní organizace, má nahradit poválečný hroucený systém rovnováhy moci, snaha vybudovat systém kolektivní bezpečnosti, zprostředkovat spolupráci mezi státy a zajistit mír a světové odzbrojení

=> existence SN = požadavek 14. bodu z programu prezidenta Wilson

 

- Pařížská mírová konference – Wilson výměnou za mnoho ústupků prosazuje vytvoření SN, jak požaduje jeho 14  bodů – Pakt SN se stává součástí Versailleské mírové smlouvy

- 1919 - 46; pokus o nastolení spravedlivého světového řádu a rovnosti států

- vznik: 20. 1. 1920; bez účasti USA (Kongres odmítl am. zasahování do neklidných evr. poměrů)

- zánik 19. 4. 1946, kdy její funkce převzala OSN

 

- po přijetí do SN začalo Německo s odbouráváním důsledků Versailleské smlouvy (nerespektuje podmínky Versailleského míru)

- 1933 odchod Japonska (po intervenci do Mandžuska), 1933 odchod Německa, 1937 odchod Itálie (válka v Habeši), 1939 vyloučení SSSR kvůli zimní válce s Finskem

- SN svou úlohu kolektivní bezpečnosti nedokázala prosadit a naděje malých států, stejně jako evropský a světový mír byly ztraceny[1]

- 2. pol. 30. let - definitivní zhroucení Versailleského systému (Německo nedodržuje ujednání, občanská válka ve Španělsku, Japonsko-Čínská válka v Mandžusku, Italská intervence v Habeši)

Itálie 1914 - 1938

= období nástupu fašismu, zklamání z výsledků války – Itálie očekávala, že pomoc na straně dohody získá po válce kolonie + radikální socialismus Vs. radikální pravice – střety a užívání milic a násilí k likvidaci politických oponentů -> nárůst celospolečenské nespokojenosti

- 1919 založena teroristická organizace Fasci di combattimento (tzv. bojové svazy), která se později přeměnila ve fašistickou stranu; v čele Benitto Mussolini (hrozí občanskou válkou)

–> nátlak na věřící a komunisty

- hrozí občanskou válkou, nebude–li jmenován premiérem, využívá silného společenského nacionalismu a spojenectví s církví => - 1922 tzv. pochod na Řím  (jmenován premiérem)

- postupná likvidace parlamentního režimu –> 1926 vyhlášen fašistický stát jedné strany

- vůdce s neomezenou mocí, elita, řízené masy; rysy totalitarismu; regulovaná ekonomika

1930´expanzivismus

Německo (1919 - 1938)

- Německo v rámci  Versailleského míru odsouzeno k těžkým válečným reparacím 1919

- změna státní formy císařství na republiku (nařízeno mocnostmi) – vzniká Výmarská republika v čele s nestabilní vládou

- 1919 založena NSDAP (Něm. nacionálně socialistická dělnická strana)

- Rúrská krize 1923 – Německo nemá finance na placení reparací, což spolu s hospodářskou krizí v zemi znemožňuje dodávky uhlí do Francie – obsazení Porúří francouzskými a belgickými vojsky roku 1923 ve snaze donutit Německo splácet reparace  -  hyperinflace

v Německu se zdvihá vlna lokálních pokusů o puč

drastická opatření v rámci měnové reformy

1925 Mein Kampf = ideový program strany  (Hitler)

1925 založení ozbrojených organizací NSDAP - SA a SS

SA (Sturmabteilung = úderný oddíl) = polovojenská organizace; nástroj násilí a teroru v boji NSDAP o moc; v čele Ernst Röhm

       SS (Schutzschaffel = ochranný oddíl) = polovojenská, později ozbrojená org. vznikla k osobní ochraně funkcionářů NSDAP; v čele Heinrich Himler

- hl. nástroj teroru, represí, okupační a vyhlazovací politiky

- „stát ve státě“ - samostatná, autonomní jednotka

- všeobecné SS (Allgemeine SS), strážní jednotky konc. táborů, kasernované pohotovostní jednotky; posl. 2 tvořily od 1939 zbraně SS (Waffen SS) - elitní frontové jednotky

 

- světová hospodářská krize – vláda není schopna vypořádat se s následky – nárůst podpory Hitlera a NSDAP => 1933 vyhrávají volby (1930 NSDAP 20 % hlasů, 1932 40 % hlasů) a Hitler se stává říšský kancléř  => přeměna státu v nacistickou diktaturu, Hitler si udílí titul „vůdce“ (místo „prezident“)

→ ukončení Říšského sněmu, poté zastavení  a následné zakázání činnosti pol. stran a odborů

 

1934 zřízen 1. koncentrační tábor - Dachau

1934 Noc dlouhých nožů

- Hitler nechal s pomocí SS zlikvidovat vedení SA, jenž si začalo nárokovat rovnocenné postavení ve státě, urovnání vnitropolitických sporů, SA ostuda,  ochrana svého ega

- vyřazení SA ze hry, rozvoj SS a začátek zvyšování počtu jejích členů, zvýšení loajality generality Reichswehru, Hitler  již nemá strach, že přijde o své pozice na úkor SA

- 1935 Norimberské rasové zákony

→ Židé - ztráta volebního práva, odchod ze státní správy, zdravotnictví, školství, armády atd.; vyhrazena místa v MHD a v parcích; později označení Davidovou hvězdou

- všeobecná branná povinnost → porušení ujednání Versailleského systému

 

jaro 1938 – anšlus Rakouska, poté výrazné zvýšení tlaku na ČSR

29. 9. 1938  – připojení Sudet - Mnichovská dohoda

listopad 1938  - Křišťálová noc

- protižidovský pogrom; Židé odsunuti do koncentračních a pracovních táborů, obchody vypleněny, synagogy a školy vypáleny

 

Sovětské Rusko

- hosp. i politická zaostalost Ruska se výrazně projevovala v mnoha vojenských neúspěších

 

 1917 Únorová/Březnová revoluce

= svrženi samoděržaví, odstoupení cara Mikuláše II. a nastolení Prozatímní vlády v čele s Vladimirem Kerenskim

- zánik carského režimu a nastolení buržoazně-demokratické republiky Sovětské Rusko

- vznik revolučních organizací „sovětů“ = dělnické, vojenské a rolnické rady a výbory v čele s V. I. Leninem (bolševici) –> dvojvládí

 1917 Říjnová/Listopadová revoluce

- 2. obsazení Zimního paláce a rozpuštění Prozatímní vlády

- svolání Sovětu → vytvoření 3 dekretů (o půdě, o míru a o právu na sebeurčení národů)

- car s rodinou zatčen a popraven (evr. země váhaly s poskytnutím azylu)

- moc převzali bolševici v čele s Leninem, který získal podporu obyvatelstva slibem pozemkové reformy a ukončením války (Dekret o půdě, o míru a o sebeurčení národů)

- nejvyšší sovět - parlament

- vystoupení Sovětského Ruska z války + uzavření míru s Německem - Brestlitevský mír - Rusko 3.3.1918 podepsalo separátní mír, kde se zavazovali uznat Ukrajinskou nezávislost, smířit se se ztrátou Polska, Pobaltí, Finska a západního Běloruska a souhlasit s územními ústupky v Zakavkazsku ve prospěch Turecka. Současně muselo Rusko demobilizovat , zavázat se k válečné náhradě a podepsat hospodářskou smlouvu s Německem. V listopadu 1918 byl zrušen dekretem rady lidových komisařů. Němci se jí museli zříci po podpisu příměří na západní frontě.

 

 1918 - 20 občanská válka

- pokus o svržení bolševiků Rudou armádou vedenou Lvem Trockim; vítězství bolševiků, sovětskou mocí nastolena diktatura

- díky neúrodě při hladomoru zemřelo více jako 5 milionů lidí. Důsledkem občanské války bylo mj. také 7 milionů bezprizorních dětí. Byla ukončena politika válečného komunismu, kterážto byla zavedena za občanské války (veškeré hospodářství bylo podřízeno udržení revoluce) a nahrazena novou ekonomickou politikou (NEP). Ta povolovala drobné a střední soukromé vlastnictví a pronikání cizího kapitálu, přinesla oživení ekonomiky a rozvoj volného obchodu a peněžních vztahů

 

1922 vznik SSSR (Svaz sovětských socialistických republik):

- 1924 † Lenin → nastupuje Stalin (už při vládě Lenina vznik Generálního tajemníka ÚV KS Ruska – Stalina)

- upevňování vlivu komunistického režimu J. V. Stalina –> stalinismus (totalitní diktatura se snahou učinit ze SSSR velmoc)

- potřebné zvýšení hospodářské i vojenské úrovně –> pětileté hospodářské plány 1928  (nové hutě, chemické a strojní závody); doprovázené velmi nízkou životní úrovní

- industrializace (za peníze ze zemědělství)

- 1922 Rappalská smlouva - vzájemné odpuštění dluhů a ustavení diplomatických styků Německa a Ruska (po sblížení na Konferenci v Janově)

- 1926 Německo + SSSR - podpis paktu o vzájemné neutralitě

Stalinistický režim 

totalitární rysy

násilná kolektivizace

centrálně plánovaná ekonomika

bulavy pro politické oponenty

spolupráce s Německem – pakt Molotov- Ribbentrop+ tajný dodatek o Polsko

Občanská válka ve Španělsku (1936-39)

1931 došlo kvůli tíživým důsledkům hosp. krize ke svržení monarchie a vyhlášení republiky

1933 získala ve volbách většinu pravice, než se chopila moci, došlo proti ní k povstání (moci se ujímaly dělnické a rolnické rady) → potlačeno

1935 vytváření protifašistické koalice - 1936 vítězství ve volbách

1936 vláda Lidové fronty (levice) → reformy v sociální oblasti

fašistická organizace Falanga s armádou (konzervativní část - generál Francisco Franko) - zásobovaná zbraněmi a voj. materiálem z Itálie a Německa

 


Royalisté

fašisté, resp. pravice

podpora katolické církve

podpora ze strany Německa a Itálie

 

 

Republikáni

marxisté, resp. levice

dobrovolníci

antiklerikální (sekularizace)


 

- začala se obnovovat vláda a rozšiřovaly se demokratické svobody

- 18. 7. 1936 republikánské povstání proti vládě Lidové fronty → občanská válka

- ofenzíva pučistů zastavena; zásahy do spol. struktury - znárodnění podniků, konfiskace půdy nepřátel republiky, pozemková reforma

- 1937 krvavé boje (republik. armáda podporovaná interbrigádami vyslanými 53 státy - i ČSR)

- 1938 vyčerpání a kapitulantské nálady v republikánské armádě

- 1939 převrat v Madridu (plk. Casado a pravicový soc. Basteiro) - vytvoření junty národní obrany => konec španělské republiky

- 1939 vtáhly do Madridu frankistické jednotky společně s italskými divizemi → fašist. diktatura

- Španělsko zachovává během WW2 neutralitu

Briand - Kellogův pakt

= dohoda o odmítnutí války jako prostředku mezinárodní politiky; závazek postavit válku jako prostředek státní politiky mimo zákon

- všechny spory měly být řešeny výlučně mírovými prostředky - ale bez sankcí!

- vznik: 27. 8. 1928, Paříž; 15 států, do r. 1938 60 států

- Aristide Briand - fr. ministr zahraničí, spolutvůrce Locarna + Frank Kellog - am. státní tajemník

- žádné sankce za neplnění podmínek –> nemožnost zabránit II. světové válce (nerespektování podpisu paktu - součást žaloby před norimberským tribunálem)

- souběžně s rozběhem jednání přípravné odzbrojovací konference SN

Hospodářská krize

- 1929 - 1933; nejhlubší hospodářská krize moderní doby

- zasáhla všechna odvětví - zemědělství, průmysl i bankovnictví, zahraniční obchod; hluboký pokles průmyslové výroby (53 % Německo); vysoká nezaměstnanost (30,1 % Německo)

- předznamenána hlubokou agrární krizí v USA - z nadúrody obilí –> pokles celosvětových cen

- než trh stihl zareagovat, došlo 24. října 1929 (Černý pátek) ke krachu na newyorské burze, na Wall Street (následoval krach mnoha am. bank, pokles výroby v mnoha průmyslových odvětvích)

- rozšíření krize do Evropy a do států nejvíce závislých na USA - před. díky propojení ekonomik a otevřenosti trhu

–> am. hosp. krize se stala světovou hosp. krizí (Něm., VB, Francie); v Evropě bylo nejvíce zasaženo něm. a rak. hospodářství

+ těžká finanční krize (v důsledku odlivu amerických financí) + rozvrácení zahraničního obchodu

- krize prohlubována nekoordinovaností vlád vyspělých zemí, každý se snažil vyvést z krize své domácí hospodářství

- USA, Franklin Delano Roosevelt - vnitropolitický program New Deal; 1933 - 39

- řada regulačních opatření - např. zákon o regulaci zemědělství

- federální instituce pro odstranění škod způsobených krizí, vytváření nových pracovních míst na obnovu amerického hospodářství, dozor nad bankovnictvím, zásady čestné konkurence - stanovení min. mzdy, prac. doby atd. (zvýšení moci odborů)

- snaha o vytvoření nového sociálního zákonodárství

- mnoho pozitiv, ale také mohutný nárůst federální byrokracie a vysoká koncentrace moci ve federálních orgánech - většina institucí zrušena po 2. svět. válce

- k malému ekonomickému zotavení došlo po roce 1933, pokrizová deprese ale trvala až do konce 30. let - oživení přinesl až přechod k válečnému hospodářství

- krize oslabila důvěru v kapitalismus jako výkonný ekonomický systém - nutnost vládních zásahů prostřednictvím plánování, fiskální a měnové politiky (USA - New Deal) nebo dokonce kontroly státu nad ekonomikou (Německo)

- zhoršení životní úrovně obyvatelstva a následná soc. nespokojenost - vzrůst popularity extrémistických hnutí (nacismus v Německu) a vůdců, kteří oslabovali důvěru v demokracii jako optimálního spol. modelu

Československá republika

– stabilní demokracie

vznik Československa – bez větších sociálních i národnostních problémů (diktátorské ambice v řadách legionářů, avšak zařazeni do čs. armády a k vytvoření žádné důstojnické kliky, tak jako v Polsku či Maďarsku, nedošlo)

zaostalost vých. částí  (Slovensko, Podkarpatská Rus) republiky – ekonomická, politická (emigrace maď. úřadníků) → české investice do hospodářství i vzdělávání (1919-Bratislavská uni); připojení Podkarpatska znamenalo velmi nevýhodný územní tvar státu

separační pokusy něm. polit. reprezentace – připojení 4 provincií v S a J pohraničí Čech a Moravy k Rakousku → bez významného odporu potlačeno čs. jednotkami

jedinou perspektivou něm. ob. v ČSR bylo připojení spolu s Rakouskem k Německu x doporučení něm. diplomacie čs. něm. politikům dohody s Čechy (naděje na lepší podmínky než při pozdějším vyjednávání)

6/1919 – účast všech něm. polit. stran v obecních volbách, ale čs. ústava z 2/1920 byla přijata bez jejich zastoupení v provizorním Národním shromáždění, to získali až po 1. parlamentních volbách v 4/1920

4.3.1919 – střelba čs. vojska do něm. soc. a národnost. demostrace (50 mrtvých)

národnostní ráz republiky → nespokojenost něm. menšiny x demokracie s poměrným zastoupením a regionální samosprávou, dodržování ochranného menšinového statutu

poválečná stabilita – hospodářská (bez hyperinflace) i občanská (vyspělá zejm. česká obč. spol.)

pevný stranicko-politický konsenzus (vytvořený ještě za války), ale stranická roztříštěnost (až 25 polit. stran)

struktura polit. stran (typ. středoev. segmentarizace zájmových nár. stran): strana agrární, katolická (lidová, křesťansko-sociální), „buržoazní-městská“ (nár. demokracie, něm. strana nacionální) a strany socialistické – čs. a něm. soc. dem. a čs. a něm. strana národně (nacionálně) socialistická

časté střídání vlád, koaliční ráz vlád – základem všech vlád byly české (českoslov.) strany – boj s něm. a maď. separatismem a radikálním socialismem či komunismem

autoritární a fašistické tendence se projevují až v r. 1929 – Národní obec fašistická zisk 3 mandátů

strana agrární – nejvlivnější (vliv ve státní správě, průmyslu i vysokých financích) – zachování rolnické rétoriky, ale zisk i městského voličstva

socialistické strany – silný vliv Masaryka (zároveň byly jeho oporou), problém se vznikem levicového křídla →

KSČ – vznik 1921 spojením čes., slov. a něm. levicí jako velká, autentická a v domácí realitě zakotvená síla → nepokusili se o revoluční puč – Šmeral s Kreibichem (vůdce něm. části KSČ) za to byli Mosvkou kritizováni → nástup nové generace v čele K. Gottwaldem vychované v Moskvě; vždy byla legální a masová, ale izolována na okraji

 

Tomáš Garrigue Masaryk (7.3. 1850-14.9. 1937) – 1872-1876 studium jazyku a filosofie na vídeňské uni – habilitace spisem Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace (celoživotní vědecké zaměření na spojení praktické filosofie se sociologií a polit. teorií); 1882 – mimořádný prof. na české UK, čas. Atheneum; 1886 – prokázání falzifikátu Rukopisů; 1889-1900 – hilsneriáda; 1891-1893 – poslanec za mladočechy; 1900 – zal. Realistická strana, až do 1914 v říšské radě; formulování čes. polit. programu – nejprve zastánce reformy monarchie, po vypuknutí 1. války se postavil proti německo-rakouské hrozbě Mitteleuropy → emigrace na Západ a působení ve prospěch „Nové Evropy“ národních států; 14.11.1918 – prezidentem ČSR (na étos demokracie a občanskou morálku kladl větší důraz než na formální pravidla), zásluhy na stabilizaci republiky

 

instituce tzv. „pětky“ = neformální grémium vůdců pěti koaličních stran (návaznost na tradici tzv. Seniorenkonvent z vídeňské říšské rady) – snižování role parlamentu, nepotismus, klintelismus, korupce x  fungující mechanismus kompromisů

„Hrad“ = neformální seskupení Masarykových stoupenců – členové polit. stran, velkých obč. organizací, inteligence (Čapek); rozhodující vliv v zahr. politice – Beneš

rozpor zahraničněpolitické orientace na Západ a silných hospodářských vazeb na Německo, ale záhy konsolidace vztahů jak s Rakouskem, tak s Německem

1925 – Locarno → Malá dohoda = pojištění proti hrozbě revizionismu (potenciální destabilizace čs.-něm. vztahů, ale k jejich narušení nedošlo)

1925 – první polit. krize na domácí scéně – patová situace po parlamentních volbách otřásla dosud silnou zakladatelskou vládní koalicí (odchod socialistických stran do opozice), pučistické nálady na pravé (fašista Gajda) i levé (komunisti) straně polit. spektra → situace vyřešena Švehlovou mezinárodní „panskou“ koalicí (čs. občanské strany, něm. agrárníci a slov. a něm katolíci) → posun od levého středu k pravostředové vládě

 

Antonín Švehla (1873-1933) – statkář, 1905 – iniciátor spojení čes. a slov. agrárníků do Československé strany agrární (vystupovala z národních pozic proti něm. stranám  a hájila zájmy venkova proti městským stranám, mladočechům a socialistům);1906 – zal.deník agrární strany Venkov; od r. 1907 – agrární strana nejsilnější čes. stranou (paradox v souvislosti s průmyslovostí čes. zemí); za války Švehla vedoucí pozice v české domácí politice – přizpůsobování postoje čes. zemí v závislosti na vývoji válečné situace; jeden z „mužů 28. října“; prosazoval republikánskou myšlenku → přejmenování agrární strany na Republikánskou stranu českoslov. venkova, konzervativní demokrat, pravý tvůrce vnitřní čs. politiky – kontinuita s rak.-uher. zákonodárstvím a byrokracií, umírněné řešení konfliktů, pozemková reforma, iniciátor „pětky“; od r. 1922 min. předsedou

 

1927 – tzv. organizační zákon – přechod od župního (krajského) zřízení k původnímu zemskému zřízení – nevýhodné pro Němce (ztráta dvou až tří převážně něm. žup), výhoda pro Slováky a Podkarpatskou Rus (vznik samostatných administrativních jednotek)

1928 – náhrada konkordátu – Modus vivendi s Vatikánem

po volbách z r. 1929 – vznik tzv. široké koalice (blok čs. a něm. Občanských a socialistických stran) – 70% většina v parlamentu → stabilní a schopná přežít hosp. krizi (u moci až do 1938)

politika koaličních kompromisů byla málo flexibilní a zpomalovala inovace, vláda polit. středu byla vládou průměrnosti

 

Cesta ke 2. světové válce

růst vlivu nacismu a fašismu v Evropě

britská a franc. politika „appeasementu“ (ústupková politika), dodávající sebevědomí Hitlerovi

vznik „Osy Berlín - Řím  - Tokio“

cíle Hitlerovy politiky v Evropě; Německo - sovětské spojenectví - 1922 Rappalská smlouva, 1926 podpis paktu o vzájemné neutralitě

Sovětsko-finská válka; politický vývoj v SSSR mezi válkami

nesabilní demokracie

mezinárodní organizace nefungují spolehlivě

převažuje snaha o prosazování vlastních zájmů úplně na úkor spolupráce mezi státy

 



zajímavosti:

Edvard Beneš - 1923 - 26 člen Rady SN, 1926 - 27 předseda Bezpečnostního výboru SN