21) NATO (North Atlantic Treaty Organization)
dnes aktivně působí v Afghánistánu a v Iráku
vznik: 4. 4. 1949 (podepsáním tzv. Washingtonské smlouvy – pověstný článek 5 – ozbrojený útok proti jednomu členovi je považován, za útok proti všem = v severoatlantické oblasti pouze)
„ |
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. |
“ |
è článek v době založení organizace měl odradit SSSR od útoku na západní Evropu – napadeny by tak byly i USA, které by byly schopny účinně zasáhnout
è SSSR nikdy nezaútočil, poprvé byl článek využit po 11. září 2001
sídlo: Londýn (do r. 1952); posléze Paříž (do r. 1966); Brusel
-
první signatáři (12):
ü Kanada
ü USA
ü Portugalsko – Azory
ü Velká Británie
ü Island
ü Norsko – kontrolují část severního ledového moře
ü Dánsko – kontrolují Grónsko
ü Nizozemí
ü Belgie
ü Lucembursko
ü Francie
ü Itálie
HISTORIE NATO
smlouvy v rámci nato:
Washingtonská smlouva (multilaterální = mnohostranný obranný pakt):
- členové NATO se při jejím podpisu v článku 5, který tvořil jádro smlouvy, zavazovali, že budou považovat útok na jednoho ze svých členů za útok na všechny a že podniknou veškeré kroky (včetně použití vojenské síly) nutné k obnovení a udržení bezpečnosti v severoatlantické oblasti
- článek 2 zavazoval členy ke zvyšování své i kolektivní schopnosti vzdorovat ozbrojeným útokům (tím se stal v 50. letech základem k přetvoření aliance ve voj. org.)
Varšavská smlouva (voj. pakt evropských komunistických zemí):
- podepsána ve Varšavě r. 1955 na základě Smlouvy o přátelství; rozpuštěna roku 1991
- zajišťovala kontrolu SSSR nad východním blokem v případě uvolnění mezi Z a V; byla uzavřena na 20 let (s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před jejím uplynutím nevypoví); jejím cílem byla koordinace zahr. politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě a spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti; jejím nejvyšším orgánem byl Politický poradní sbor
- členové: Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR (8 států)